ZŠ Buttulova

Stanou se z nás básníci?

V hodině českého jazyka jsme dostali zajímavý úkol: zahrát si na básníky. Nejdříve se nám úkol zdál těžký, protože jsme v básni museli použít rýmy:

kočka - počká (dočká)

blecha - spěchá

chlupy - úpí

tam a sem - ocasem

neblaze - podlaze.

            Ale jakmile se na papíře objevil první verš, básnění nás „chytilo". U některých legračních veršů jsme se dokonce i zasmáli.

            A jestli máme naději stát se básníky, můžete posoudit sami.

Žáci 4. A.

 

Naše malá kočka

Naše malá kočka,

vždy se mlíčka dočká.

V kožíšku jí běhá blecha,

která stále někam spěchá.

Už jí zase padají chlupy,

naše mamka z toho úpí.

Chlupy jsou na podlaze,

je nám z toho neblaze.

Věčně mrská ocasem

sem a tam a tam a sem.

                        Tereza Pešková

 

Ta naše kočka

Ta naše kočka

na mlíčko si počká.

Když se dočká,

vrtí ocasem,

jak jinak než tam a sem.

Když přijde blecha,

na kočičku spěchá.

Navštíví i chlupy,

pak kočička úpí.

A pak se neblaze

začne škrábat po podlaze.

                        Štěpán Beránek

 

Blecha a kočka

Vzbudí se blecha,

napít se hned spěchá.

Dopadla však neblaze,

skončila na podlaze.

A s ní čtyři chlupy,

blecha hrůzou úpí.

Blecha vstane: „Kde je kočka?

Snad tu na mě někde počká".

Kočka běhá tam a sem,

šťastně kroutí ocasem.

A to byla ta příčina,

po které vše zase začíná.

Šel okolo sousedův pes

a tu blechu si odnes.

Byl to dobrý skutek,

pes i s blechou utek.

                        Karolína Stará

 

Kočka

Moje malá kočka

večer na mě počká.

V kožichu ji trápí blecha,

proto stále někam spěchá.

Pořád drbe chlupy,

které tímto úpí.

Běhá při tom tam a sem,

mává zlostně ocasem.

Koulí se neblaze

po mokré podlaze.

                        Jakub Kopal

 

Blecha v kožichu

V trávě sedí kočka,

kohopak se dočká?

Všimne si jí blecha

a honem k ní spěchá.

Líbí se jí její chlupy,

kočka potom jenom úpí.

Chodí pořád tam a sem,

vrtí přitom ocasem.

Asi je jí neblaze,

válí se po podlaze.

                        Jaroslava Sedláková

 

Naše Micka

Naše Micka to je kočka,

na myšku si ráda počká.

Myška běhá tam a sem,

vrtí přitom ocasem.

Micka vrní, líže chlupy,

ale potom strašně úpí.

V kožichu ji štípe blecha,

která stále někam spěchá.

Tváří se při tom neblaze,

skončila na tvrdé podlaze.

                        Jana Lacinová