ZŠ Buttulova

SLEPÍŠI? ŽÁDNÍ SLEPÍŠI, ALE MACHŘI!

Iva nám ukázala věci, které všem slepým ulehčují život. Třeba otevírací hodinky, strojek na papírové bankovky a různé hry pro slepé.
    Slepý člověk nemůže číst knihy ani časopisy jako my, ale musí umět Braillovo písmo. A i to jsme si vyzkoušeli, je to samá tečka.
    Po přestávce jsme si všichni vyrobili obličej z hlíny. Petra nakonec vybrala nejhezčí.
    Program se mi moc líbil, asi nejvíc ze všech, kterých jsem se zúčastnil. Teď, když uvidím někoho s bílou hůlkou a psem asistentem, určitě se mu budu snažit pomoci a vzpomenu si na Petru, její stále dobrou náladu a humor.

Slepíši
    Dne 24. února k nám do školy byly pozvány Petra s její asistentkou Ivou s programem nazvaným Slepíši. Obě jsou z Tasova. Než jsme mohli vejít do třídy, museli jsme chvíli čekat, než si všechno ve třídě připravily.
    Na chodbě jsme si zavázali oči šátkem. Potom jsme se asi po pěti chytli za ruce a šli jsme do třídy poslepu. Abychom nezakopli, tak nás Iva vedla k židlím.
    Tady jsme nejdříve ohmatávali předměty, které nám Iva podala. Všechny jsme snadno poznali. Pak jsme si povídali s Petrou, jaké to je žít ve tmě. Seznámila nás s mnoha věcmi, které používá ve svém životě - Braillovo písmo, Pichtův psací stroj - „Pichťák", obrázky a věci, které používáme i my, ale jsou přizpůsobeny slepcům - to jsou předměty, které „mluví". Později jsme také modelovali obličeje ze šamotové hlíny. Petra nás obcházela a hmatem si prohlížela naše výtvory. Nejvíce se jí líbil obličej Miloše.
    Toto setkání se mi líbilo, protože jsem si uvědomila, jaké to je žít s nějakým handicapem - být slepá.

Slepíši z Tasova
    V úterý 24. 2. 2009 se na nás přijeli podívat Slepíši z Tasova. Tak se jmenuje sdružení nevidomých lidí, kteří se s postižením narodili nebo o zrak přišli po nemoci nebo úrazu.
    Ve třídě na nás čekala Petra, která je slepá od narození a její asistentka Iva. My jsme měli zavázané oči a museli jsme poznávat různé věci po hmatu. Musím přiznat, že u některých jsem si nebyla jistá.
    Potom nám Petra začala vyprávět o sobě a lidech, kteří nevidí. Ukázala nám různé pomůcky, které usnadňují život nevidomých lidí. Nejvíce mě zaujal stroj, na kterém slepci píší nebo hodinky.
    Také jsme modelovali z hlíny obličeje. Petra potom vybrala po hmatu ten nejlepší. To už jsme se blížili ke konci tohoto setkání. Myslím si, že to bylo pro nás, kteří bereme svůj zrak jako samozřejmost, poučné a zajímavé.

Slepíši
    Do naší třídy zavítala zajímavá návštěva - Slepíši. Nebyli to samozřejmě plazi, ale členové občanského sdružení s tímto názvem. Přišli nám představit zdravotně postižené zajímavou a hravou formou.
    Tak jsme měli možnost si vyzkoušet zajímavé věci, jako je pohyb se zavázanýma očima, osahávání a určení různých předmětů. Pro nás to byla jenom hra, ale pro slepé je to skutečnost. O tom, jaká jsou každodenní úskalí člověka, který nevidí, jsem se dozvěděl od slepé dívky Petry. A přesto, že je od narození slepá, je veselá a má radost ze života. Ukázala nám spoustu předmětů, které jí pomáhají v každodenním životě.
    Také jsme modelovali z hlíny obličej a ona z našich prací hmatem hodnotila tu nejhezčí. Bylo to zajímavé a poutavé setkání a pomohlo mi přiblížit život lidí s jiným postižením, protože i já mám určitý handicap, mám částečně ochrnutou ruku a nohu.
Jakub Kopal

    Na konec bych chtěla za sebe a všechny páťáky vyjádřit obdiv a poděkovat za vydařený program.